OLYMPIC - Bombarďák
Olympic už mnoho let víceméně nesleduji, ale...

OLYMPIC - Bombarďák
menej rumu, lebo ten nepomôže ... Olympic vždy...

OLYMPIC - Bombarďák
Ten název je fakt příšernej. Album je navíc o...

OLYMPIC - Bombarďák
Oproti Kaťatům dost unavená deska, ale pár...

OLYMPIC - Bombarďák
Děkuji za oba pohledy redakce. Olympic je moje...

Alice COOPER - Special Forces
Who Do You Think We Are, Vicious Rumours a pecka...

OLYMPIC - Bombarďák
Minulá deska mě až na pár výjimek moc nebavila....

OLYMPIC - Bombarďák
Je fakt, že Olympici jsou dinosauři naší scény,...

GOTTHARD - Stereo Crush
Dobrý priemer čiže 6. Určite lepšie než predošlé...

GOTTHARD - Stereo Crush
Odborníci, pro které je to ztráta času, a vědí,...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Nejde to vzdát, zpívá Janda na nové desce a sakra ví, o čem mluví

Když si Petr Janda nechal demonstrativně odstříhnout dlouhý vlas na rozloučení s Olympicem, byl začátek devadesátých let. Tehdy tvrdil, že končí, ale věřil tomu málokdo. Uběhl pouhý rok a Janda s kapelou stál znovu na pódiu. Od té doby jej taková věc už nenapadla a nyní, když je mu třiaosmdesát a nárok na odpočinek by dávno měl, to pořád vzdát nechce. Důkazem je nová deska "Bombarďák", která zavdává důvod Olympic znovu srovnávat se slavnějšími souputníky The Rolling Stones. Ne proto, že by hráli stejnou hudbu, ale proto, že je to v podstatě stejný přírodní úkaz. Janda je ještě o rok starší než Jagger s Richardsem, ovšem to už se v takovém věku nepočítá. Víc snad dokázal pouze stonesovský kolega Bill Wyman, který loňskou sólovku vydal v osmaosmdesáti, ale i to možná Jandu ještě čeká.

Muzikant z matičky stověžaté ukazuje směr už od začátku šedesátých let, což je taková doba, že ani nejde v jednom úvodníku obsáhnout. Z původního rokenrolu, který přišel hned po častuškách, vyšlapal Janda cestu několika generacím, nebál se punku ani metalu, což platí stále. „Bombarďák“ je na poměry třiaosmdesátiletého chlápka tak odvážná deska, že už jen za to si jí člověk musí vážit a dokáže zavřít oko i před jejími neduhy. Deska ani nereflektuje to, že životní tempo frontmana je mnohem volnější, záda i nohy více bolí a už se ani tolik nekouká po ženských. Pokud je v tuzemských hudebních podmínkách jednotka dlouhověkosti, je to jistě jeden Janda.

Jan Skala, 2. 4. 2025

TOKYO BLADE - Time Is The Fire


I když jsou Tokyo Blade bráni za kapelu Nové vlny britského heavy metalu, jsou mnohem více hard rockoví než Judas Priest, Saxon nebo Iron Maiden. Jejich někdejší odklon k zámořskému pojetí rocku v druhé polovině osmdesátých let nebyl ani tak náhodný, jako spíše intuitivní a z této etapy, kterou většina britských kapel odvrhla, žijí Tokyo Blade dodnes. Před osmi lety, s návratem zpěváka Alana Marshe, jenž kdysi nazpíval bezejmenný debut, sestava znovu získala opodstatnění a od té doby kredit party ze Salisbury stoupá. ..více

[recenze]

[28.01.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


ENBOUND - Set It Free


Hned po zveřejnění informací o novém albu kapely Enbound se začalo nemálo fanoušků hroutit. V pořadí třetí studiovku totiž se Švédy nenazpíval Lars Säfsund alias Lee Hunter, ale Tobias Jonsson z formace Arctic Rain, a jako nový kytarista byl představen jistý Andy. Brzy se však ukázalo, že šlo o zděšení předčasné, neboť změna kytaristy nemá na skladatelství nejmenší vliv a Tobias bývalého frontmana úplně v pohodě zastoupil...více

[recenze]

[27.01.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


ALICE COOPER - Killer


S "Love It To Death" byli Alice Cooper v pravou chvíli na pravém místě. Přechod od psychedelického rocku k zemitému hard rocku, který čerpal z odkazu garážových kapel konce minulé dekády a odhazoval do zapomění vlivy kalifornského hnutí hippies, kápl posluchačstvu do noty. Znát to bylo na následujícím turné, ačkoliv si na něm kapela musela vypomoci skladbami z "Pretties For You" a "Easy Action", což se stalo naposledy v jejich historii. Z "I`m Eighteen" se stal velký hit, kterého si všimla i rádia, kterým Alice Cooper dosud nic neříkali,..více

[recenze]

[27.01.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


SATAN - Songs In Crimson


To, co Satan nestihli v osmdesátkách, se snaží dohnat v posledních dvanácti letech tak, až je obdivuhodná jejich zarputilá snaha, s jakou tvoří další skladby plné klasického heavy metalu vzor 1982. Méně obdivu si zaslouží desky, v nichž se nachází sice velká heavymetalová duše, kvůli naprosté zastaralosti je ale nelze považovat za první žánrovou ligu v době, kdy už tolik nahrávek starých NWOBHM kapel nevychází. Snaha se cení a kvůli píli jsou Satan..více

[recenze]

[26.01.2025]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


HAZZERD - The 3rd Dimension


Na otázku, která thrash metalová formace letos udeří jako první, známe odpověď od půlky ledna. Právě v tu dobu zveřejnila studiovou novinku kanadská smečka Hazzerd, která se mezi posluchači již těšila nemalé oblibě díky dvojici předešlých alb. Titul "The 3rd Dimension" lichotivou pověst potvrzuje a dost možná znamená nejlepší příspěvek kapely vůbec, a to z prostého důvodu, že se tentokrát konečně povedla zvuková produkce. ..více

[recenze]

[25.01.2025]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


MYSTERY MOON - Shine


Mrknete-li do životopisu Markuse Pfeffera, narazíte na pojmy Atlantis Drive či Lazarus Dream. Ani jeden z nich nemůže být brán za pilíř hard rockové scény, ale o tom, že Markus umí napsat velmi solidní melodie, jsou obě kapely docela solidní důkaz. Nahlédnete-li pod pokličku obou kapel důkladněji, dostanete se třeba k loňskému eponymnímu debutu Atlantis Drive, na kterém Pfeffer spolupracoval s vokalistou Markem Boalsem, či k loňské nahrávce Lazarus Dream „Imaginary Life“, na které dělal Pfefferovi společnost Carsten „Lizard“ Schulz...více

[recenze]

[24.01.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


THE HALO EFFECT - March Of The Unheard


U The Halo Effect se dalo očekávat pokračování. Ačkoliv jsou superskupinou, vypadají od začátku jako sevřená parta, která funguje jako plnohodnotná kapela, jež se v ranku severského melodického death metalu díky debutu „Days Of The Lost“ z roku 2022 stala jedním z nejskloňovanějších jmen. Její členové se zbavili závazků u In Flames a proto může být kapela náplastí na bolavou duši zhrzených fanoušků, kteří současné směřování švédské legendy snášejí velmi těžce a se slzou v oku vzpomínají na „The Jester Race“, „Whoracle“ nebo „Colony“. ..více

[recenze]

[24.01.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


Aleš BRICHTA - Ráno ve dveřích armády spásy


Po vydání alba “Růže pro Algernon” se Brichta stal hvězdou české populární hudby. Přestože v rozhovorech se nikdy neopomněl zmínit o domovské kapele, každému bylo jasné, že se na druhé sólové album nebude čekat dlouho. To potvrdil i zpěvák, který se nechal slyšet, že druhá deska byla plánována od začátku, neboť se takto smluvně dohodl s vydavatelskou firmou Popron Music. Vztahy v kapele Arakain byly na bodu mrazu, neboť v mezičase byla vydána pouze anglická verze debutového alba “Thrash the Trash” pod názvem “Thrash!” ..více

[recenze]

[23.01.2025]

[František Šafr]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


BURZUM - Filosofem


Varg se viděl jako hlavní postava norské black metalové scény, přestože jeho vnímání světa (musíme na věc nazírat očima dvacetiletého chlápka) bylo zcela odlišné od původních ideálů, v nichž byla hudba na prvním místě. Vikernes byl hudebník, ale také chtěl být šéfem smečky, která má jasně vyhraněné radikální politické názory. Eiuronyma nenáviděl, rozešli se i politicky, neboť šéf Mayhem tíhl ke komunismu a v kamrlíku u obchodu Helvete mu visel portrét šéfa východoněmeckých komunistů Ericha Honeckera. ..více

[recenze]

[23.01.2025]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


SEVENTH CRYSTAL - Entity


Když už mají Frontiers občas tendence lepit k sobě neslepitelné, měl bych pro ně návrh – iniciovat projekt, v němž se potkají hlasy Georga Neuhausera, Tonyho Kakka a Kristiana Fyhra, z čehož by příznivci melodických, pružných, čistých a hladivých vokálů (tedy pokud by pěvci dostali k opracování i solidní materiál) byli asi na větvi. Tenhle nápad mne osvítil po poslechu třetího alba Seventh Crystal. Kristiana sice po vloni vydaném albu „Wonderland“ opustil Johan Älvsång, který byl velmi důležitým činitelem při vzniku kapely, a s ním ze sestavy oficiálně zmizely..více

[recenze]

[22.01.2025]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


SACRED - Fire to Ice


Pokud se tradičního melodického metalu týká, začátek letošního roku se zdá být velmi štědrý. Řada kapel vydala (nebo velmi brzy vydá) povedené desky, přičemž do této party patří i švédští debutanti Sacred. Svým způsobem se není čemu divit, na desce makala pětice zkušených borců, kteří se mihli ve spolcích Crystal Eyes, Lancer nebo Vicious Rumors. Přesto je výsledná forma díla "Fire to Ice" až nečekaně povedená a příjemná. ..více

[recenze]

[22.01.2025]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


GRAVE DIGGER - Bone Collector


Grave Digger letos oslaví pětačtyřicáté narozeniny. Není moc těch, kteří by fungovali takovou dobu, a už vůbec není moc těch, kteří by si po celé období zachovali natolik solidní formu, abyste v jejich portfoliu nenašli žádné odpadky. Dopracujete-li se takhle veteránského věku, máte určitou výhodu v tom, že jednak od vás nikdo nečeká žádné novoty a progres, jednak už řada fanoušků přimhouří oko nad tím, když jedete trochu na rutinu. Tak nějak to začínalo vypadat nejen s Grave Digger, ..více

[recenze]

[21.01.2025]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


CATS IN SPACE - Time Machine


Ačkoliv jsou Cats In Space na hudební scéně pouze deset let, mají na kontě už sedm alb, což z nich v současné trochu líné době dělá jednu z nejpracovitějších kapel v AOR ranku. Ten je trochu ošemetný, jeho přitažlivost stylu byla silně devalvována zarputilým úsilím vydavatelství Frontiers Music, které staví jeden AOR projekt za druhým a skutečnost, že je pod většinou z nich podepsán všeuměl Alessandro Del Vecchio z nich dělá nezajímavá, jako vejce vejci podobná díla...více

[recenze]

[21.01.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


STRANGER VISION - Faust - Act​​ I Prelude to Darkness


Na prvním albu se hlásili k Savatage, Blind Guardian, Symphony X, či Dream Theater, a ke spolupráci přizvali Zaka Stevense, Alessandra Contiho, či Alessia Scolettiho. Na druhé desce se odvolávali na evoluci, směřující ke kompaktnějšímu a modernějšímu zvuku, obohacenému o orchestrální, prog a metalcore vlivy, a návdavkem se na ní objevili Hansi Kürsch a Tom S. Englund. Vloni v listopadu se postavili na startovní čáru potřetí a s koncepčním albem „Faust - Act I Prelude to Darkness“ slíbili mix klasického power metalu, ..více

[recenze]

[20.01.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


ALICE COOPER - Love It To Death


Když bylo jasné, že v Los Angeles kapele Alice Cooper pšenka nepokvete, rozhodla se pětice pro návrat na sever Spojených států. Nezamířila přímo do Detroitu, odkud vzešla, ale zakotvila v šedesátitisícovém městě Pontiac, vzdáleném čtyřicet kilometrů od Detroitu, aby se zde pokusila zotavit z losangeleské kocoviny a na chvíli hodila za hlavu sebedestruktivní styl, k němuž v andělském městě přičichla. Po dvou nepříliš vydařených a neúspěšných deskách byl čas na očistu a na nový nádech...více

[recenze]

[20.01.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


CATEGORY 7 - Category 7


Při každoroční lednové kontrole restů za uplynulý rok se občas objeví album, které za to stojí a nějž se v průběhu uplynulého roku zapomnělo. Tentokrát by funkci takové nahrávky mohli plnit (údajně se nejedná o krátkodobý projekt) Category 7, kteří jsou z ranku superskupin, ale podle nedávných vyjádření členů funguje na bázi pětičlenné kapely, které se od jiných začínajících part liší tím, že muzikanti jsou ostřílenými mazáky, jejich jména na scéně něco znamenají. ..více

[recenze]

[19.01.2025]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


KINGCROWN - Nova Atlantis


Pojmy Francie a power metal na sebe sice nepůsobí jako dva stejné magnetické póly, ale pokud na první dobrou a bez delšího přemýšlení vystřelíte od boku pět power metalových kapel ze země galského kohouta, které se výrazněji zapsaly do hudebních dějin, máte u mě uznalé poklepání po rameni. Když před deseti lety opustili bratři Amoreové Nightmare, měl jsem trochu obavy, že tím jedno ze solidních francouzských želízek v ohni vyhasne. Nejen, že se z jejich odchodu Nightmare oklepali,..více

[recenze]

[18.01.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 8 / 650 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.05637 sekund.